To, že zázračná čísla, týkající se narychlo vyvinutých vakcín, jsou jen dočasné hodnoty se ukázalo už v září tohoto roku. Zde se uplatňují dvě věci – jednak účinnost vakcín s časem slábne a jednak se s časem objevují nové varianty koronaviru, vůči kterým mají současné vakcíny pouze omezenou účinnost. Suma sumárum proti nám aktuálně hrají dvě věci – evoluce viru a vyprchávání efektu vakcinace.
Před časem jsem měl nutkání sepsat zápisek týkající se právě evoluce viru, respektive toho, jak si jej šlechtíme. Čas na to nebyl, ale když už jsem toto nakousl, není od věci to znovuotevřít. O virologii nemám prakticky žádné znalosti, a tak jí vnímám spíše jako organickou chemii, ve které se uplatňují víceméně náhodné změny, které se ukážou být více či méně životaschopné. Do těchto pseudonáhodných změn jsme vstoupili my s našimi opatřeními – testy a vakcinacemi. Ty účinně blokují vývojové větve, které lze dobře zachytit testy (protože pozitivně testovaní jsou rychle odstaveni od společnosti) a proti kterým fungují vakcíny (protože nemají šanci nikoho nakazit). A samozřejmě je podobně odstavená i změna, která vede k výrazným příznakům (protože nemocný prostě lehne a zůstane doma). Automaticky jsou tedy zvýhodněny změny (mutace), které dokážou uniknout testům a obejít vakcíny. Suma sumárum, máme tu z toho omikron.
I přes tento vývoj se stále očkuje vakcínami vyvinutými proti původní variantě viru, která má značně odlišné vlastnosti, než ta aktuálně dominující. Když se začal projevovat efekt vyvanutí vakcín, zavedla se honem honem třetí dávka a některé země začaly pro jistotu a bez velkého rozvážení očkovat i čtvrtými dávkami. Natrvalo však dlouho a objevila se zpráva, že čtvrtá dávka povzbudí protilátky jen krátce…
V diskusi jsem z legrace nadhodil, že se to zřejmě naše těla naučila od Volkswagenu, který kdysi obcházel emisní testy úpravou software. Aférou, známou jako dieselgate. Až časem mi došlo, že mechanizmus, jakým může naše tělo reagovat na čtvrtou dávku, může být dieselgate podobný více, než si myslíme.
Jak tedy fungovala dieselgate a emisní testy. Emisní testy fungují velmi jednoduše – motor vozidla se v klidu roztočí na vysoké otáčky a snímá se složení spalin, které vycházejí z výfuku. To má samozřejmě k reálnému provozu velmi daleko, protože motor není zatížen ani převodovkou a překonává pouze své vlastní mechanické ztráty. Jednoduchý nápad Volkswagenu tedy byl ten, že se nebude spalovaná směs řídit pouze sešlápnutím plynového pedálu, ale i zatížením motoru. Díky tomu je možné dávkovat motoru chudší směs a dosáhnout lepšího složení spalin při emisích. Nejde tedy o nic jiného, než o optimalizaci provozu motoru.
Nám se podařilo naše těla naučit něco podobného. Po první dávce vakcíny je reakce těla značná, protože jde o první kontakt s neznámou látkou. Po druhé dávce tělo zjistí, že se s tím může setkat vícekrát, opět se vybudí reakce ve formě protilátek a tělo si zapamatuje, s čím se setkalo. Když začne zapomínat, dostane třetí dávku – tělo se rozpomene ta to, že něco podobného znalo, protilátky se znovu objeví, ale neděje se nic zásadního. Při čtvrté dávce už tělo ví, že nelze čekat žádné dlouhodobé působení, a tedy pouze vypustí určité množství protilátek na pohlcení vakcíny, a reakce končí, protože k významnější akci není důvod. A opět jde jen o optimalizaci reakce, navíc s rizikem oslabení imunitního systému.
Jedinou možností, jak to změnit, je aktualizace vakcíny, aby tělo nereagovalo opět a znovu na tutéž látku, tentýž spike protein. Přesto jsou státy, ve kterých se vynucuje očkování vakcínou proti variantě alfa v době varianty omikron...
Ne, takhle dieselgate nefungovala, a takhle nefunguje ani to emisní testování. Emisní testování fungovalo tak, že se jelo podle předem daného zatěžovacícho a otáčkového profilu, a VW tento profil aktivně detekoval a při jeho detekci změnil parametry tak, aby se vylepšily ty, co se zrovna při tomto testu měří, na úkor těch, které se měří v jiných testech.