Nekonečná marnost čekání na snížení reprodukčního čísla

repost zápisku z ABC Linuxu ze dne 27. 10. 2020

Je tomu přesně dva měsíce, co jsem se tu poněkud rozohnil nad přístupem naší vlády ke koronavirové pandemii. Čas plyne, dva měsíce si vyžádaly hlavy dvou ministrů zdravotnictví a poměr nakažených v populaci nám sympaticky vylétl z dvou promile na dvě procenta. V tuto chvíli vláda sbírá poslední kbelíky vody na to, aby uhasila hořící les, aniž by cokoliv nasvědčovalo tomu, že jde o promyšlený postup. Zkusme se podívat na to, jak jsme realisticky na tom a jaké jsou vyhlídky do budoucna.

Disclaimer: Ne, nejsem lékař, takže následující řádky berte jako názor člověka, který na rozdíl od naší pštrosí vlády (pozn. 1) vidí problémy kolem sebe a snaží se i pochopit souvislosti mezi nimi.

Pomineme-li fakt, že SARS-CoV-2 je pro lidský druh zřejmě zcela novým původcem onemocnění, jehož dlouhodobé účinky na lidský organizmus nebylo možné dosud spolehlivě analyzovat, má, kromě momentu překvapení, tento virus v kapse poměrně velkou řadu trumfů. V zásadě lze jeho evoluční výhody shrnout do následujících bodů:

  1. Poměrně velká životnost daná obalem částice viru

  2. Díky bodu 1 i poměrně značná nakažlivost (pozn. 2)

  3. Dlouhé prodlevy mezi nakažením, infekčností a propuknutím onemocnění (inkubační doba údajně mezi 4 a 14 dny)

  4. Značná variabilita příznaků - od nulových, přes nachlazení a rýmičku až po chřipku jako trám vedoucí k zápalu plic a dalším systémovým onemocněním či selháním

Jinými slovy: virus má poměrně dost času na to, aby jej hostitel roznesl po okolí a nakazil co nejvíce lidí. I kdybychom byli velkorysí a prohlásili, že pouhých 20% z nich nebude mít příznaky, je to jedna pětina, která může virus šířit dál zcela nekontrolovaně, dokud se s ním organizmus nevyrovná. Tento fakt by měla kompenzovat chytrá karanténa, nicméně i ta není schopná dohledat náhodné kontakty, které mohou být tímto způsobem nakaženy. Schválně, s kolika lidmi přijdete za den do styku třeba jenom tím, že jdete do práce?

Výsledkem je, že i malé fouknutí může vést k bouři. Aktuálně víme o cca 170 000 aktuálně infikovaných lidech, nicméně i sám Prymula v Otázkách Václava Moravce připustil, že předpokládá, že aktuálně nakažených může být klidně půl milionu. Jinými slovy cca 5 procent populace. Část z nich nějaké příznaky má a při troše štěstí se dostanou na testy, část z nich je bezpříznaková a pokud si sami nejsou vědomi rizikového kontaktu (pozn. 3, 4), nemají sebemenší důvod se nechat testovat. A tak se infekce šíří dál.

Pro popis šíření infekce se používá tzv. reprodukční číslo. Jelikož řada bulvárních novinářů není schopná toto slovní spojení ani vyslovit, většinou jej najdete pouze jako "číslo R", které udává poměr mezi počtem nakažených v daných po sobě jdoucích časových úsecích. Laicky řešeno je to počet lidí, které nakazí jeden nakažený. Toto reprodukční číslo bylo ještě před nedávnem cca 1,5, v současnosti se pohybuje kolem 1,2 - 1,3. Na to, abychom mohli toto exaktní číslo vypočítat, musíme vědět, kolik je aktuálně nakažených a kolik nakažených bylo. A to víme pouze z počtů testovaných jedinců, přičemž:

  1. Samotné testy neposkytují stoprocentní výsledky.

  2. Skutečně nakažených jedinců je zřejmě mnohem více, nežli testovaných.

Jinými slovy: snažíme se dospět k velmi přesnému číslu na základě (velmi) nepřesných vstupních údajů. To by bylo možné přirovnat zhruba k tomu, jako když stojíte uprostřed tělocvičny a máte uhodnout počet dětí v tělocvičně na základě pohledu jedním směrem.

Pokud tedy vytáhneme hlavu z písku, je jasné, že se marně snažíme testovat populaci, ve které je virus řádově rozšířenější, nežli testovací schopnosti (500 000 nakažených vůči 40 000 testům), a tedy i kdyby se nakrásně TEĎ virus zastavil, ještě několik týdnů můžeme testovat s výsledným rostoucím reprodukčním číslem v závislosti na tom, do které skupiny obyvatelstva zrovna píchneme prstem. To je věc, která musela být nad slunce jasná každému střízlivému člověku už před uzavřením škol, a tedy už tehdy bylo jasné, že děti nemají šanci se do škol po podzimních prázdninách vrátit (bylo podmiňováno reprodukčním číslem kolem 0,8).

No a za tohoto stavu, když pštrosi konečně vytáhli hlavu z písku, už dochází pouze k represivním opatřením, kterými naše mocná vláda v čele se soudruhem Babišem trestá obyčejné lidi za svou vlastní neschopnost připravit stát na druhou vlnu a včas zareagovat na rostoucí počty nakažených. A ty přitom stále rostou. Proč? Částečně z důvodu, který jsem se snažil nastínit výše (prostě dostestováváme ty, kteří již jsou déle nakažení), a částečně kvůli tomu, že se prostě mezilidskému kontaktu nelze vyhnout. Soudruh Babiš i Prymula se ohání "nedostatečným využitím homeoffice", ale pro kolik procent populace je homeoffice dostupný? Lze z domova vyrábět díly do aut či montovat televize? To bohužel možné není, takže normální člověk prostě musí do té práce jít, kde si v kantýně s celou směnou musí dát tu svačinu a pokud není prase, tak se po směně prostě musí osprchovat ve společných sprchách. A to je pro šíření jakéhokoliv viru zcela ideální.

Závěrem tedy je, že existují pouze dvě verze budoucnosti, ve kterých bude reprodukční číslo klesat:

  1. Kompletní stanné právo na minimálně tři týdny (inkubační doba + doba průbehu nemoci), které povede k "vyhnisání" infekce.

  2. Promoření populace do té míry, že se již virus nebude mít možnost šířit.

Současný stav tedy vyjadřuje mnoho klasických rčení - s křížkem po funuse, pozdě bycha honit a tak bychom mohli pokračovat. Nejhorší na tom je, že alfou a omegou vládní nečinnosti v době, kdy bylo možné ještě něco dělat, byl heroický průchod ANO volbami a s tím související osobní prospěch soudruha Babiše. Co na tom, že nám dnes na kovid umírá cca stovka lidí denně. Holt "psychopati, co nám dnes vládnou, jsou splachovací – těm výčitky svědomí rozhodně nehrozí."

Neznamená to však, že by současná opatření neměla smysl. Ano, smysl mají, ale pouze z hlediska zpomalení šíření infekce populací, a to pouze v omezené míře dané jednak omezenou znalostí počtu skutečně nakažených a jednak množstvím lidí, kteří se prostě denně stýkat musí. Ať chtějí nebo nechtějí. Na všechno ostatní už je pozdě.


Poznámky:

  1. Pštrosí vláda: vláda, žijící si na vysoké noze a strkající před skutečnými problémy hlavu do písku.

  2. Což je ale v přímém protikladu s mou osobní zkušeností: den před propuknutím onemocnění jsem sousedovi nastavoval síť, takže jsme byli cca 15 minut bez roušky v poměrně těsném kontaktu, a přesto jsem od něj kovida nechytil. Přitom on byl teoreticky v maximu šíření viru a ochranné prostředky jsme měli oba nulové (on měl pivo).

  3. "Jako rizikový kontakt je označován takový kontakt s jinou osobou, kdy setrváte v blízké vzájemné vzdálenosti (do 2 m) po dobu minimálně 15 minut bez roušky." Zdroj.

  4. Zde je dalším zjevením eRouška. Na základě sousedovy diagnózy jsem se dostal minulý pátek na testy a dnes mi eRouška zahlásila, že jsem byl v rizikovém kontaktu s pozitivně testovanou osobou. V den testů. Tzn. v den, kdy jsem z domova vyrazil do nemocnice, kde jsem strávil asi pět minut venku před dveřmi, dvě minuty před vstupem do ordinace a minutu v ordinaci. Jo a cestou zpátky jsem natankoval, protože bych jinak nedojel (taky akce asi na tři minuty). Kde se tedy vzal onen rizikový kontakt dle poznámky 3?


P. S. Jeden song s věnováním naší vládě v čele s jejím premiérem: YouTube.

===

Originál se nacházel zde: https://www.abclinuxu.cz/blog/FluxBlog/2020/10/nekonecna-marnost-cekani-na-snizeni-reprodukcniho-cisla