Metoda spálené země, či též taktika spálené země, je jeden z manévrů známých zejména z vojenské historie. Její princip je jednoduchý – při postupu či změnách poloh vojska po sobě zanechat pokud možno co nejvíce zpustošenou krajinu. Důvod je z vojenského hlediska nasnadě – nezanechat po sobě pokud možno nic, co by mohla nepřátelská vojska použít ve svůj prospěch, či ještě hůře, k ohrožení ustupujícího vojska. Z taktického hlediska je to ale výhodné i při rychlých změnách poloh vojenských uskupení – devastací krajiny a zejména budov se omezuje množství potenciálních úkrytů nepřátelských vojsk a následující postup je tak bezpečnější.
Tato taktika byla používána v řadě vojenských konfliktů, z těch novodobých je známé její použití z první i druhé světové války (zejména na východní frontě), ale dobrý příklad máme i z nedávné historie. Tím je zapalování ropných polí iráckými silami při ústupu z Kuvajtu tak, aby způsobily nepříteli alespoň pokud možno co největší ekonomické škody.
Jak to tak ale vypadá, stejná taktika se opět objevuje v pozadí politiky ANO v roce 2021, a to hned na dvou frontách. Důvod je stejný, jako při jakémkoliv předchozím použití: porážka. Tentokráte ovšem na bojišti u volebních uren. Na rozdíl od předchozích ničivých ústupů se ale tentokráte vše děje s vřelou tváří politiků, kteří se ze všech sil snaží vyvolat dojem, že vše dělají pro dobro nás, obyvatel České republiky.
Tou první frontou je čistě ekonomický stav – naše vláda těsně před volbami a po volbách nemístně zvedla výdaje (formou různých zvýšení platu, nárůstu dávek atp.) a zároveň snížila příjmy (snížením či odpuštěním daně z různých produktů). V kombinaci s navrhovaným rozpočtem se schodkem 376,6 miliardy Kč to znamená další zadlužování naší země. Zadlužování, které bude nutné v budoucnu omezit a dluhy splácet – tzn. opět daně zvyšovat a výdaje omezovat.
Tou druhou frontou je pak forma boje proti pandemii COVID-19. Pokud jsem si vloni stěžoval na pozdní reakce vlády, pak letos lze konstatovat, že její reakce jsou prakticky nulové. Veškerá opatření v boji proti pandemii jsou vyloženě kosmetická a její šíření jsou schopná omezit pouze minimálně, pokud vůbec. Kroky, které jsou přinejlepším sporné (zpoplatnění testů pro neočkované) stíhají kroky, které jsou vyloženě výsměchem (kompenzace podnikatelům za ušlý zisk, protože neočkovaní nešli na pivo).
Ačkoliv se to nezdá, i druhá fronta se následně opět propisuje do první – s růstem pandemie rostou počty lidí pobírajících OČR či nemocenskou, v horším případě i hospitalizovaných. To opět zvyšuje výdaje ze státního rozpočtu a opět zde nesmyslně mizí miliony. Miliony, které by bylo možné vložit do plošného testování (i kdyby jen neočkovaných, sic!), které by včas objevilo zdroje nákazy a pomohlo je eliminovat a omezit tak přísun nakažených do nemocnic.
Uvedené opatření by ale vedlo ke dvěma důsledkům: zaprvé by se ukázalo, že do nemocnic začínají proudit převážně očkovaní (protože se netestují). A zadruhé, a to je horší, by tímto výsledkem vláda nepřímo přiznala, že lidem lhala, když pod heslem „udělejme tečku za koronavirem“ vypouštěla do světa nechutné záběry z JIP.
Proto provedla to nejjednodušší: zvolila taktiku spálené země. Taktiku, ve které předá následující vládě zadluženou zemi s naplno rozjetou epidemií a přetíženými nemocnicemi. Na to nová vláda bude samozřejmě muset zareagovat adekvátními restrikcemi, čímž okamžitě ztratí popularitu a jediný, kdo z toho bude mít radost je opět ANO.
Jsem sám, komu toto přijde odporné?