Jak se nesplnily sny o tečce za koronavirem

Dá se vůbec za koronavirem udělat tečka?

Před nedávnem vyšel na Novinkách článek o rostoucích počtech hospitalizovaných, ve kterém se konečně otevírají i data o tom, jak moc velkou část nakažených, hospitalizovaných a hospitalizovaných na JIP tvoří neočkovaní, respektive očkovaní pacienti. Z dostupných údajů již lze učinit poměrně zajímavou analýzu toho, jako moc dobře fungují vakcíny proti koronaviru. Aby nedošlo k „zapomenutí“ všech uvedených dat, dovolil jsem si využít screenshoty původní webové stránky na Novinkách a vložit je sem.

Pro začátek základní data. Podle včerejších (18. 10. 2021) údajů máme v ČR 6 031 773 dokončených očkování. Jednoduchým rozdílem od počtu obyvatel ČR uvedeného na Wikipedii (10 701 777) dostáváme počet neočkovaných: 4 670 004.

Pro další postup předpokládejme rovnoměrné rozložení „virové nálože“ v populaci. Ono ve skutečnosti rovnoměrné není (aktuálně bude největší nálož v populaci pod 30 let věku), přesné rozložení ale neznáme.

Podívejme se na výběr složení přírůstků nakažených za minulý týden, což lze odečíst z grafu níže. Abychom dostali reprezentativnější pohled, je dobré použít data za celý týden, vyhneme se tak skokovým změnám v rámci mezidenních rozdílů. Je zřejmé, že za celý týden přibylo 7 180 nakažených neočkovaných a 2 540 očkovaných nakažených. Jak je často zdůrazňováno, tato cca čtvrtina nakažených není příliš reprezentativní, neboť máme aktuálně očkovaných o něco více, nežli neočkovaných.

Co ale můžeme porovnat je pravděpodobnost, že dojde k nákaze očkovaného či neočkovaného jedince. Pokud vztáhneme počet nakažených v obou skupinách k jejich celkovému počtu, vychází nám, že pravděpodobnost nákazy neočkovaného byla v minulém týdnu 0,154 %, zatímco v případě očkovaného 0,042 %. Předpokládáme-li rovnoměrné rozložení virové nálože v populaci, znamená to, že očkování snižuje pravděpodobnost nákazy na přibližně 27 %.

Pozn.: Před následující částí je třeba upozornit, že zjednodušeně provedená analýza je poněkud zavádějící, neboť pracuje s hodnotami k danému týdnu. Ve skutečnosti ale k hospitalizaci dochází průměrně po 14 dnech od prvních příznaků s jistým časovým rozptylem, takže výsledky budou reprezentovat spíše optimističtější variantu. Aby byla analýza zcela korektní bylo by třeba znát historii hospitalizovaných nakažených.

U části nakažených je průběh nemoci natolik vážný, což vede k jejich hospitalizaci, jak je ukázáno na grafu níže. I zde jsou dostupná data o počtech ne/očkovaných.

I zde je zřejmé, že majoritu mají neočkovaní, neboť jich bylo i více nakaženo. Pokud nyní provedeme porovnání pravděpodobnosti hospitalizace po nákaze, je nutné vztáhnout celkové počty hospitalizovaných k celkovým počtům nakažených. Zde se již objevuje zajímavý rozpor: pravděpodobnost hospitalizace nakaženého neočkovaného je 3,52 %, nicméně pravděpodobnost hospitalizace nakaženého očkovaného je 5,31 %. Jako doplněk k této informaci ze uvést porovnání průměrného věku hospitalizovaných – zatímco neočkovaným je v průměru 62 let, očkovaným je v průměru 67 let.

Z této skupiny pak část končí na jednotkách intenzívní péče. Přírůstky na JIP jsou uvedeny v následujícím grafu.

Stejně jako v předchozím případě již základem není počet obyvatel ČR, ale počet hospitalizovaných. Zde se projevuje stejný paradox, jako v předchozím případě: zatímco pravděpodobnost, že nakažený neočkovaný skončí na JIP je 0,77 %, pravděpodobnost stejného konce je u očkovaného nakaženého cca 1,06 %. Rozdíl průměrného věku obou skupin je pak cca 8 let.

To, jak jsou vysvětlovány tyto výsledky jsou směsicí několika faktů – vysoký průměrný věk očkovaných, doba delší než půl roku od dokončeného očkování a podobně. Nicméně faktem je, že se tyto výsledky velmi špatně vysvětlují, protože když se podíváme na časovou osu očkování (graf níže, červeně je vyznačeno 18. 4. 2021 – půlroční období zpět), větší část populace má od dokončeného očkování méně než půl roku a přednostně byly očkovány nejstarší věkové skupiny. Osobně bych tedy očekával značně vyšší průměrný věk jak hospitalizovaných, tak hospitalizovaných očkovaných na JIP.

Na druhou stranu s ohledem na nízký průměrný věk neočkovaných by bylo možné očekávat, že průměrný věk hospitalizovaných/hospitalizovaných na JIP bez očkování bude nižší, nežli je. Faktem ovšem je, že věky hospitalizovaných jsou srovnatelné a k výraznějším odchylkám dochází až na JIP.

Co ale zcela jistě ukazují současná data je fakt, že díky vakcinaci klesá o cca 72 % pravděpodobnost nákazy COVIDem, což je poněkud optimističtější výsledek, nežli ukazuje nedávno zveřejněná studie, která tvrdí, že účinnost ochrany proti nákaze je pouze 47 %. Jako zcela zavádějící se pak jeví informace o 95 % účinnosti vakcín proti hospitalizaci s těžkým průběhem nemoci. Zhruba stejnou účinnost totiž projevuje i běžná imunita jedince.

Abych ale vše neházel jen na vakcíny. Faktem je, že řada očkovaných podlehla falešnému dojmu, že jde o spásu a když jsou očkovaní, nic se jim nestane. A tak běžně potkávám v obchodech a MHD řadu lidí v seniorním věku se značnou nadváhou pouze v roušce, či s respirátorem pod nosem. Pokud u nich tedy vakcína zabrala pouze minimálně, odložením mechanické zábrany se vzdali poslední možnosti, jak se nenakazit.

Obdobně zhoubnou strategii proti COVIDu pak zvolila naše vláda, když razí heslo očkovaný = nenakažený. Díky němu očkovaní nejsou po prokazatelně rizikovém kontaktu testováni a ve skutečnosti jsou tak zřejmě počty nakažených očkovaných ještě vyšší, nežli ty, které aktuálně vidíme.

Je tedy zřejmé, že vakcíny při jejich současné účinnosti jsou schopny pouze zpomalit šíření koronaviru, zdaleka však nejsou schopny jej zastavit. I kdybychom předpokládali plné proočkování celé populace ČR, při současné virové náloži by koronavirus byl schopen za minulý týden vyprodukovat 4506 nakažených, ze kterých by (v nejlepším případě) 159 skončilo v nemocnici a 34 dokonce na JIP. Tohle na tečku za koronavirem (alespoň zatím) nevypadá.